Mulholland drive - recenze filmu
Mulholland Drive je jako pár různých nesourodých puzzlů, které prostě nesložíte dohromady .. První velký puzzle( 3/4 filmu) je vcelku pochopitelný, vtipný ... vtáhne diváka do děje. Sledujeme dva příběhy. Betty a Ritu, jak se snaží vyřešit Ritinu záhadnou ztrátu paměti a režíséra Adama Keshera , jenž má problémy s mafií. Sám autor jako by nás chtěl v této části ukolíbat a automaticky nasměrovat svými nástiny na určítý předpoklad rozuzlení. Čekáme tedy až se nám dva nezávislé příběhové linie spojí dohromady. V jistý okamžik nastane velký zvrat. Lynch najednou začne servírovat zlomky, útržky, paralelity, časové anomálie. V nichž se mění vztahy, role (nejvíc u hlavního tria). Tyto scény nás naprosto rozhážou, přestaneme filmu rozumět a i přes velkou snahu ega pochopit to co vidíme, se dál topíme. Únik, pochopení snímku jako celku s naším naučeným myšlením (Filozofií, logikou), s našemi předpoklady není možné. Ačkoliv není nepřijatelné hledat podobneství jednotlivých útržků, které spojuje tří předměty: modrý klíč, číslo 17 a peněžní částka. 100 %
